Dům, který opouštíš

Přečtená

Knížku básní Martina Vopěnky tvoří dvaatřicet básní. Nikde jinde ve svém díle než v této útlé básnické sbírce a v prozaických Nebarevných vzpomínkách není autor sám tak cele a obnaženě přítomen – ve své citlivosti, zranitelnosti, lyričnosti, ale i ve vůli k reflexi a k vyslovení doby, v níž žije. To nejosobnější, rodinné, vtahy k prarodičům, rodičům, ženě a dítěti, stojí u něj hned vedle obecného, společenského, jež se snaží nejen zachytit a vyjádřit, ale i promyslet.