Kvůli svému katolickému původu se málem nedostal na střední školu. Pro přijetí na matfyz psal jeho otec prezidentu Zápotockému. Kvůli jeho přijetí do semináře intervenoval arcibiskup Tomášek až u ministra školství. A jednoduché to neměl ani později jako kněz v západních Čechách.

Život Františka Radkovského byl plný překážek, on je ale s Boží pomocí dovedl vždy překonat. „Pečlivě si mě připravoval. Vše, co jsem zažil a naučil se, se mi později hodilo. Bylo to zkrátka v Boží režii,“ říká skromně. V knižním rozhovoru popisuje svou cestu k biskupské službě i zakládání plzeňské diecéze takříkajíc na zelené louce.

Co mu pomohlo přečkat a bez větší úhony přežít dobu nesvobody? Kde leží duchovní základy jeho života? Odkud čerpá potřebný nadhled i rozhled? Co považuje za největší úspěchy v hledání porozumění mezi církvemi, ve kterém se tak angažoval? Bylo těžké předat diecézi svému nástupci? A proč tak rád hovoří o Turínském plátně?

Čtenář v knize nenajde jen vzpomínky. Biskup František se dívá dopředu a uvažuje o výzvách, které stojí před církví i společností.