V prvních třech letech druhé světové války se slovo "Stuka" stalo synonymem pro hrůzu a teror. Po celé Evropě se civilisté i vojáci naučili se třást, když zaslechli kvílivý jekot střemhlavých bombardérů, Stuk, řítících se na cíl.
Přestože slovo "Stuka" ve skutečnosti představuje pouze zkratku německého výrazu Sturzkampfflugzeug, což doslova znamená "střemhlavý bitevní letoun", a přesto, že se téhož označení dostalo i řadě dalších německých letounů obdobného určení, navždy již zůstane pojem Stuka spojen s typem Ju 87. Bojovými zkouškami prošly Stuky nasazením ve Španělsku za občanské války, poté se z nich stalo "létající dělostřelectvo" německé armády, klestící cestu pancéřovým jednotkám při jejich relativně snadné cestě přes Polsko, Francii, Nizozemí, Balkán, severní Afriku a Sovětský svaz. Střemhlavý bombardér s typickými křídly ve tvaru "W" se ukázal být smrtelným nebezpečím i pro lodě, jak ke své škodě zjistilo Královské námořnictvo u Dunkerque nebo ve Středomoří. Za bitvy o Británii se ale ukázalo, jak slabé jsou Stuky v konfrontaci s Hurricany a Spitfiry Královského letectva, takže musely být z tohoto bojiště dokonce úplně staženy.
V roce 1943 byla sláva Stuk jako střemhlavých bombardérů dávno minulostí, letouny se ale osvědčily v nové roli - jako bitevní protitankové stroje. V této podobě se jejich hlavním bojištěm stala východní fronta, kde setrvaly až do hořkého konce války.
Kniha, kterou máte v rukou, vypráví příběh letounu Junkers Ju 87 Stuka, jednotek, jež s tímto letounem létaly na mnoha bojištích, a mužů, kteří s ním bojovali.
