Cílem předkládané monografie, která je založena na několikaletém výzkumu v britském Národním archivu i v dalších zahraničních a domácích archivech, je analýza vnímání a přístupu britského vyslanectví v Praze a prostřednictvím jeho zpráv i britského ministerstva zahraničí (Foreign Office) k problému česko-německého vztahu, respektive vztahu Čechů a Němců v Československu v letech 1933 – 1938; autor se zaměřil pouze na české země, tzv. karpatské Němce na Slovensku ponechal stranou. Z hlediska časového vymezení se pak jedná o období, kdy se německá menšina v Československu začala po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře pozvolna aktivizovat a postupně i radikalizovat, aby se její velká část přiklonila ve volbách v roce 1935 k Sudetoněmecké straně a aby se o tři roky později velkou měrou podílela na konci první Československé republiky. Byť samozřejmě existovaly výjimky, německá sociální demokracie jí zůstala věrná až do konce její existence.
Autor se v publikaci pokouší nalézt odpovědi např. na otázky: Jak uvažovali vysoce postavení úředníci Foreign Office o Československu a jeho menšinové politice v období od nástupu Adolfa Hitlera k moci a před parlamentními volbami v roce 1935? Jakou názorovou atmosféru vytvářely zprávy z pražské legace uvnitř britského ministerstva zahraničí? Jaké důsledky přinesla změna na diplomatickém postu v Praze v roce 1936 a nástup nového britského vyslance? Jak se změnil přístup legace k vnímání německé menšiny během roku 1937? Jaké varianty zvažovali odpovědní britští diplomaté a politici s ohledem na uspokojení německé menšiny v Československu? Jaký existoval vztah mezi britskou zahraniční politikou a reflexí česko-německého vztahu ve státě, který nepatřil mezi vitální zájmy Britského impéria? Kdy Londýn zformuloval své stanovisko k probíhajícím jednáním mezi československou vládou a Sudetoněmeckou stranou?
