Černý mrak v bílém / Tibetská poezie

Tibet, nazývaný někdy „zemí knih“, je příslovečný svým bohatým a neobyčejně různorodým literárním dědictvím. Tibetské písemnictví se může pochlubit památkami nejen úctyhodného stáří, sahajícími hluboko do 8. století, nýbrž i díly ve světovém měřítku ojedinělými, jako jsou např. oba velké soubory buddhistické překladové literatury – Kandžur a Tandžur.

Pokud jde o poezii Tibeťané rozlišují jednak poezii umělou, jednak poezii lidovou, která je označována tibetským slovem lužä (glu-gžas). Náš výbor obsahuje 149 básní a zaměřuje se především na kategorii krátkých písní. Přináší jak ukázky písní lu (zejména všechna zde zařazená poezie 6. dalajlámy, ale i některé jiné básně), tak i ukázky písní žä, z nichž jsou ve výboru nejhojněji zastoupeny horské písně lažä.



Jeřábe, jeřábe, můj ptáku bílý,

máš přece křídla, půjč mi je zatím.

V dalekých krajích se zdržím jen chvíli,

jen k Lithangu zaletím a zpět se pak vrátím.

( předpověď 6. dalajlamy v básni Jeřábe, můj ptáku bílý)