Život svaté Miriam od Ukřižovaného (1846–1878), bosé karmelitky, kterou papež František svatořečil 17. května 2015 na Svatoperském náměstí v Římě, je v dějinách katolické hagiografie zcela jedinečný. To, co zažila (a co popisuje tato kniha), je tak fascinující, mimořádné a těžko uvěřitelné, že se i křesťané ptají: Je to vůbec možné? A pokud ano, co tím Bůh zamýšlel?
Miriam od Ukřižovaného, vlastním jménem Miriam Baouardyová, se narodila ve Svaté zemi, tak jako její Ženich a Pán. Její původně libanonská rodina emigrovala do malé chudé vesničky I'billin, ležící na cestě mezi Nazaretem a Akkonem. Dobu, do které se narodila a v níž prožila svůj krátký život, poznamenává skepse, popírání všeho nadpřirozeného a přesvědčení, že Bůh buď neexistuje, anebo pokud ano, nemá na dění ve světě žádný vliv.
A právě v tuto chvíli daroval Bůh světu negramotnou dívku, jež se stane živým svědkem nadpřirozeného světa. „Malé nic“, jak říká sama sobě, se se všemi extázemi, levitacemi, bilokacemi a stigmaty nezjevuje světu ve století nevědomosti, ale v době bouřlivého rozvoje vědeckého zkoumání, kritiky dějin a filozofické diskuse o „smrti Boha“.
Miriam přímo na svém těle viditelně ukazuje, že Bůh je živý. Směrem k církvi tato malá bosá karmelitka poukazuje na aktivní přítomnost Ducha Svatého a stává se jeho zvěstovatelkou.
„Malá Arabka“ měla skutečně zvláštní, silné a zároveň bolestivé poslání. Bůh si ale volí to, co je slabé v očích světa, aby zahanbil to, co je silné. Kéž i my patříme mezi ty maličké, kterým je zjeveno tajemství života.
