Kauza Cervanová II

E-kniha

Tóth píše podrobne, v chronologickom slede, vyvracia nepravdy. Jeho kniha je podrobnejšia ako Hanusova Hra sa skončila, dozvedáme sa detaily, ktoré sme predtým nevedeli. Autor tiež kritizuje postoj médií a novinárov, ktorí sú naklonení verzii, že chlapci boli obeťami socialistického systému a čin nespáchali. (Naopak, boli z prominentných rodín, ktoré boli výrazne socialisticky angažované a výdobytky socializmu si užívali.) Tomu rozumiem, ale vadilo mi, že Tóth svojich oponentov nadmieru kádruje, hodnotí ich charaktery a minulosť, čím spochybňuje ich právo k téme sa vyjadrovať. (A obzvlášť v jeho prípade, keď si pripomenieme, že sledoval Jána Kuciaka). Prípad je komplikovaný, často zamotaný, ale v globále verím (a dúfam), že boli dolapené tie správne osoby. Taktiež oceňujem CD, ktoré je súčasťou knihy a dobre dopĺňa (fotografiami, výpoveďami, súdnoznaleckými posudkami, súdnymi rozhodnutiami ap.) všetky tie okolnosti týkajúce sa tohto hrozného zločinu.

V první řadě bych rád uvedl, že nepatřím k stoupencům odsouzených nitranů. Těšil jsem se na první ucelený a nezávislý obraz této kauzy. Bohužel, celá kniha je naprosto jednostraná. Argumentace autora funguje asi takhle: pokud si někdo po letech vzpomněl na skutečnost, která usvědčovala nitrany z vraždy, je to jasný důkaz jejich viny. Pokud si někdo po letech vzpomněl na něco, co je vylučuje, je to lhář a morální spolupachatel, protože po takové době si přece nemůže nic pamatovat. Autor bez skrupulí tvrdě napadá každého, kdo se nitranů nějak zastal. Vrcholem je kritika rodinných příslušníků (jak si vůbec matka dovoluje bránit syna, kterému hrozí trest smrti) či advokátů (neslýchaná drzost, že se obhájce snaží hájit svého klienta). Specifický je potom způsob, jakým se autor o jednotlivých aktérech vyjadřuje. Zimáková je označena za "rádodajku" a např. o Dr. Motejlovi se ve 2. díle dozvíme, že má díky kouření hluboký hlas a proto ty nesmysly, co říká, někomu mohou znít inteligentně. Socialističtí vyšetřovatelé jsou samozřejmě pravdomluvní hrdinové a pokud je někdo obviňuje z manipulace, tak je lhář a morální spolupachatel. Vždyť obvinění po výslechu podepsali papír, že nakládačku nedostali, no tak jí prostě nedostali. Protože kdyby z nich doznání vytloukli, podpis by si stejným způsobem obstarat rozhodně nedokázali. Pan Tóth se snaží čtenáře přesvědčit, že případ je naprosto jasný a tak netřeba aplikovat kritické myšlení. Pokud by tomu tak bylo, tato kniha a spousta dalších by nikdy nevznikly. Ačkoliv ve vinu odsouzených věřím, podle autora jsem nejspíš také jedním z těch, kteří nepřímo podrželi nebohé Ludmile hlavu pod vodou, protože si dovoluji o některých aspektech případu pochybovat. Tóth sebevědomě vyhlašuje, že jeho kniha udělala tečku za celým případem, ale já si tím nejsem jistý. Pořád věřím, že se objeví někdo nezávislý, kdo o této věci napíše nestrannou knihu a především nezapomene, že tato kauza není jen o vině či nevině nitranů, ale především o tragédii mladé studentky, kterou někdo před více jak 40ti lety brutálním způsobem připravil o život.