Můj život… po smrti

Georgie Ritchie se během přípravného studia na University of Richnond ve Virginii rozhodl přerušit studia a po vzoru svého otce v době 2. světové války vstoupit do armády. Jeho cílem bylo bojovat proti německému fašismu v této válce a být nápomocen jeho porážce.
V průběhu vojenské přípravy však onemocněl těžkým zápalem plic, na který nakonec zemřel. Jeho „smrt“ trvala pouhých devět minut, poté ho lékaři zachránili přímou injekcí do srdce.

Co se v průběhu oněch devíti minut odehrálo, situace a dimenze, v nichž se v té krátké době ocitl, navždy změnily jeho pohled na život, a jelikož se stal lékařem (specializoval se na psychaiatrii) – pak také na jeho lékařskou profesi a na přístup k uzdravování svých pacientů. Byl to především Znovuvzkříšený Kristus, který mu poodestřel oponu zásmrtního bytí a společně s všemohoucím Bohem v něm definitivně probudili hlubokou víru v Nejvyššího a nasměrovali tak jeho veškeré počínání.

Díky hlubokému vhledu, víře a netradičnímu přístupu ke svým pacientům jim skutečně pomáhal k uzdravení, a to i když byli ve zdravotně velmi těžkých situacích. Smrtelně nemocné pacienty dovedl k přijetí konečnosti pozemského bytí a zbavení se strachu ze smrti.

O tom, co se během oněch devíti minut dělo, a o tom, jak na něj toto prozření zapůsobilo, vypráví ve svých knihách Návrat ze zítřka (česky 2006) a Světlo po smrti I. (česky 1995). Rovněž kniha, kterou máte právě v rukou, se touto tematikou zabývá.