„Zabili mi mámu. Máminy ruky bych se nikdy nepustila ... Musela jsem utéct, ale máma mě držela... Moc silně. Nevím, jak se mi to povedlo, ale nakonec jsem se vysmekla. A utekla jsem do stodoly. Věřil bys tomu? ... Já jsem tam mámu nechala. Věřil bys tomu?“ Chtěl jsem jí říct, že to chápu. Jenomže co jsem mohl chápat? Když jsem ty příběhy poznával, trýznily mě jen málo, a při oživování minulosti jsem cítil hlavně napětí. Ale věřil jsem tomu. A přesto stále nevěřím, že se něco takového mohlo stát. Že lidstvo mohlo klesnout k takovým ohavnostem. Kdo by mohl být tak zlý? Kdo může odpustit takové ničemnosti? Věděl jsem jen jedno: chci se o minulosti své rodiny dozvědět víc. Autor knihy Noah Lederman se rozhodl odhalit tajemnou minulost svých židovských prarodičů pocházejících z Polska. Jako jediní ze svých rodin přežili druhou světovou válku, přežili ghetto v Otwocku, koncentrační tábory Majdanek, Osvětim, Bergen Belsen, Ravensbrück. Po válce založili rodinu a emigrovali do USA. Lederman vyrostl v míru v Americe ke konci dvacátého století. Ale cítil, že potřebuje znát své kořeny a rozumět tomu, co babička s dědečkem prožili. Po několik let tak skládá střípky z vyprávění své babičky, ze svých cest po Evropě po místech, kde byly koncentrační tábory, z návštěv památek holokaustu a ze vzpomínek pamětníků, které při svém hledání objevil. A hrůzná minulost ožívá.