Citové pouto

Přečtená

Vdaka tejto knihe som konecne pochopila, preco ja, osoba ktora potrebuje blizkost a otvorenu komunikaciu, mam neustale konflikty s partnerom, ktory sa odtahuje a blizkost je mu cudzia. Otvorilo mi to oči, aj vdaka uzasnym konkretnym prikladom,ktore autori popisuju. Odporucam vsetkym ktori sa citia vo vztahu neuspokojeni a cim viac sa priblizuju k svojmu partnerovi, tym viac sa on vzdaluje.

Tato kniha vám může imponovat pouze tehdy, pokud o teorii attachmentu nic nevíte. Pokud již o teorii attachmentu něco víte a máte ji s čím srovnat, pak vidíte, jak obrovsky problematická je. 1) Je více nakloněná úzkostným typům (dělá z nich často oběti) a naopak více zaujatá vůči vyhýbavým typům (dělá z nich často viníky). Přitom nikdo není jen oběť nebo jen viník. Úzkostné typy nejsou jen obětí svého nešťastného dětství - mají také vlastní odpovědnost za svou sebevýchovu. 2) Staví úzkostné a vyhýbavé typy proti sobě, místo toho, aby se je snažila spojit vůči "společnému nepříteli" (strachu, emocionální nestabilitě/nejistotě). Dokážu si představit, že tím nadělá v leckterém vztahu více neplechy než užitku. 3) Není podle mě dostatečně konstruktivní: neapeluje na práci na sobě sama; místo toho kniha navrhuje jako řešení pro úzkostný typ rozvod s vyhýbavým partnerem a přilnutí se k jinému, stabilnímu typu. Chudák stabilní typ! Vězte, že navázáním vztahu se stabilním typem se vaše úzkostnost nevyléčí. Teprve rozpoznáním svých vad a prací na nich se stanete vyrovnaným, emocionálně regulovaným člověkem a partnerem. Vězte, že to je možné (mluvím z vlastní zkušenosti).
Kniha se omezuje pouze na řešení partnerských vztahů, attachment (pouto) se však projevuje v celém našem životě. K pochopení sebe sama je třeba analyzovat i rodinné aj. vztahy, a především vztah k sobě.
Proto knihu nemohu doporučit. Bohužel vyhozené peníze.