Kniha dohledává, na základě autobiografického textu a fotografické přílohy, vztah autora k průmyslovým strojům ze Škody Klatovy; z továrny, kde se vyučil, a kde jeho rodiče pracovali několik desítek let. Po jejím definitivním zániku v roce 2005, bylo její vnitřní vybavení rozprodáno. Jak svým zaměstnancům, tak novým subjektům. Drobným řemeslníkům či velkým výrobním komplexům v Indii a Mexiku. To se týkalo i rodičů Jiřího Skály, kteří si samy koupili soustruh, na němž pracovali přes dvacet let. Jejich rozhodnutí vedlo autora k jinému: nalézt většinu strojů, které si pamatoval z dospívání a požádat jejich vlastníky o jejich fotografie, z jejich nového prostředí.

Samotný text popisuje hledání strojů, setkání s jejich vlastníky a vztah Jiřího Skály k rodičům, který byl formován v prostředí velkých železných kolosů - s jejich specifickou estetikou zeleného a modrého nátěru, všudypřítomného oleje či štiplavé vůně drobných částeček ocelového prachu.