Monografie Odklony v trestním řízení se zabývá problematikou institutů, jež jsou (mimo trestní příkaz) výsledkem polistopadového importu z jiných, zahraničních právních úprav.
Autor sám se dlouhodobě snaží o prosazení tzv. konsenzuálních prvků trestní justice i do praxe soudů a státních zastupitelství ve větším měřítku, neboť některé z druhů odklonů jsou v praxi poněkud opomíjeny a jejich potenciál není využit v plné šíři.
Úvodní kapitola publikace obecněji zachycuje společenský jev zločinu a vypořádávání se se zločinem. Jednotlivé druhy odklonů (odsuzující odklony, trestní příkaz, dohoda o vině a trestu či jednotlivé formy neodsuzujících odklonů jako mediace, podmíněné zastavení trestního stíhání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání či narovnání) jsou v dalších kapitolách prezentovány v historickém kontextu, následuje popis a hodnocení účinné právní úpravy, sledovány jsou společné i specifické atributy účelu a funkce jednotlivých druhů odklonů a specifika vybraných zahraničních právních úprav. Návrhy de lege ferenda autor porovnává se záměry tvůrců nového trestního řádu. Samostatné kapitoly jsou pak věnovány aplikaci odstoupení od trestního stíhání a odklonů u mladistvého pachatele či odklonům u právnických osob obviněných z trestného činu a fyzických osob obviněných z přestupku či správního deliktu. V závěrečné kapitole pak autor pojednává o trestním systému vyřizování přečinů.
Monografie je určena širokému okruhu čtenářů, tedy nejen z řad akademiků, ale přínosná bude též pro soudce, státní zástupce, policisty či úředníky Probační a mediační služby.
