Kniha je souborným a nyní po autorově smrti také završeným celkem – životním dílem méně známého prozaika Eduarda Zachy, patřícího do takzvaných olomouckých Tří králů – vedle básníků Petra Mikeše a Rostislava Valuška, jak je svého času ve své eseji pojmenoval Jiří Kuběna. V české literatuře je z oněch tří nejméně známý. Knihou snů, které jsou vytříbenými básněmi v próze, se Eduard Zacha v kontextu našeho písemnictví zařazuje vedle jmen Jakuba Demla, Jana Křesadla nebo Zbyňka Hejdy.
 



Eduard Zacha se narodil 17. června 1951 v Krnově, kde v roce 2012 také zemřel. Pracoval jako terapeut v sociálních službách. V roce 1972 založil společně s Jaroslavem E. Fričem, Petrem Mikešem a Rostislavem Valuškem samizdatovou edici Texty přátel, ve které zveřejňoval záznamy svých snů a eseje o české literatuře, zejména o Janu Čepovi. Po roce 1989 publikoval své práce hlavně v revui Proglas. V roce 1994 vydal v nakladatelství Vetus via svou jedinou knihu – O skryté slávě.