Smrt a zmrtvýchvstání národa

Monografie se věnuje fenoménu Slavína a představuje jej jako krystalizační bod, v němž se přítomnost obrací k minulosti a v němž se na symbolické rovině v 19. století konstruuje, vyjednává, formuje a legitimizuje národ a s ním spjatá podoba sociální reality. Monografie ovšem neobrací pozornost jen k symbolickému prostoru Slavína, ale také k narativu smrti a zmrtvýchvstání národa. Ten zformulovala literární historiografie a konkretizován a kanonizován byl spolu se „svatořečením“ národních velikánů při tzv. národních pohřbech. Kniha se zabývá také funkčním a kompozičním přesahům mezi výtvarnými, performativními a literárními formami Slavína, resp. přesahům mezi ilustrovanými sbírkami biografií a přehledy literární historiografie.