Ladič

Píše se rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.
———
"Jestli se tedy loni porotci ceny Knižního klubu rozhodli ocenit knihu, jež se k minulosti staví tak trochu nostalgicky a vidí ji v romantickém oparu, tentokrát vyzdvihli dílo, které ji podává střízlivě a bez zbytečně přehnaných emocí.
Anna Vovsová si navíc zaslouží respekt za schopnost i takto zauzlený příběh vměstnat na pouhé dvě stovky stránek. Stejně jako si dnes mnozí filmoví fanoušci cení schopnosti režisérů vecpat děj do pouhé hodiny a půl, je třeba u Vovsové vyzdvihnout vkusnou stručnost, se kterou umí vyprávět. Snad za tím stojí její scenáristická zkušenost.
Stejně jako struny klavíru, které postava Ludvíka v románu úpěnlivě ladí, tak aby každý zvuk působil stejně a přesto nově, má člověk po přečtení knihy pocit, že právě vstřebal příběh, který už někde slyšel, ale přesto zní tentokrát úplně jinak. Vyladěně."
- z recenze z Mladé fronty