Nájezdník z Pustiny

Přečtená

Říkají mi Duch pouště. Prvním v řadě těch, které jsem zabil, byl můj otec – ale to jsem ještě udělal z donucení. Rozhodně nebyl poslední. Tak jsem se tenkrát dostal ke Klanu.
Čert ví, kam tehdy odvedli malou Nikki. Společnost pořád potřebuje nějaké zvláštní jedince.
Co potřebuju já? Zjistit, odkud se na obloze vzala ta narudlá obludnost. Clona. Kdysi přikryla nebe a nastala Doba temna, která změnila Zemi k nepoznání. Tam, kde kdysi tekly řeky, zbyla jen vyschlá koryta. Kde bujela civilizace, zůstala města duchů. Lidi se chovali hůř než divá zvěř.
Místo modré oblohy se od obzoru k obzoru rozpíná nachová Clona a svět už není, čím býval. Jste-li slabí, morální nebo nenosíte brýle s UV-filtrem, máte malou šanci zestárnout. Narazíte-li na Klan beze jména, vaše vyhlídky na přežití se ještě zhorší. Naši členové jsou požehnaní a rozhodně neumírají snadno.
A pokud zjistíte, že ráno slunce nevyšlo a jediné, co vnímáte, je tma a chlad, jste nejspíš mrtví. To jste narazili na mě.