Koncepce práva jako systému

O právu míváme tendenci hovořit jako o systému. Co však přesně znamená, že právo pojímáme jako systém? A v jakém smyslu vlastně mluvíme o systému, když popisujeme současné právo?

Zatímco dosavadní diskuse v české a československé právní vědě se orientovaly především na systematiku právních předpisů, případně právních odvětví, jedním z přínosů této knihy je pohled na právo s využitím závěrů systémové teorie, jíž se v právu věnovali zejména němečtí autoři Niklas Luhmann a Günter Teubner. Monografie reflektuje celou řadu významných právněteoretických debat, například o inkorporaci morálky do práva, autonomii práva, podobách právního pluralismu, roli právních principů anebo významu judikatury a právní doktríny v právu.

V knize je v úvodu představena historie uvažování o právu jako o systému a dále přístupy vybraných teoretiků dvacátého století (mimo jiné Hanse Kelsena, H. L. A. Harta, Oty Weinbergera). V hlavní části se zaměřuje na prvky a strukturu právního systému a dále na vztah práva k dalším sociálním subsystémům (například politice, ekonomice a náboženství). V závěrečné části jsou aplikovány teoretické závěry na problematiku horizontálních účinků základních práv a pluralistického působení právních systémů.