Kultovní Snář Emanuela Swedenborga mapuje klíčový úsek jeho života od července 1743 do října 1744, dobu, kterou strávil v Holandsku a Anglii.
Ačkoli rodnou zemi opouštěl poměrně často, tento zahraniční pobyt představuje výjimečnou zkušenost, která zcela změnila jeho život. Pětapadesátiletý učenec totiž v jeho průběhu prodělal duchovní krizi, při níž se z přesvědčeného racionalisty stal zanícený náboženský myslitel a horlivý propagátor víry. Tuto proměnu způsobily prožitky, které k němu podle jeho názoru přišly z jiného, metafyzického světa.
Emanuel Swedenborg považoval sny za zrcadlo své duše a měl za samozřejmé, že pohledem do nemilosrdného zrcadla se neuhýbá. Každý z jeho snů mu tak sloužil jako varování nebo ponaučení, jako ponuka k ještě většímu usilování na duchovní cestě, k utužení vlastního ducha a posílení lásky k Bohu. Tato poctivost a opravdovost na duchovní cestě zapříčinila, že Snář obsahuje na svou dobu tak nepřípustné a šokující erotické pasáže, že je překladatelé z rozpaků raději vynechávali či překládali do latiny.
„Ti, kdo se sami snaží dostat do nebeského království či do toho, co se nachází výš, se zbytečně namáhají a jsou v neustálém nebezpečí. Je to však snadné, obrátíme-li se k Bohu, u nějž se nachází pomoc v takovém — — —“
