Jen málo pojmů politické a právní teorie je v odborné literatuře i každodenní politické debatě tak nadužívaných a zneužívaných jako pojem suverenity. V souvislosti s nadnárodní integrací a erozí moderní státnosti se hovoří o oslabování, sdílení, přenášení či dokonce úplném konci suverenity.
Pro jedny je suverenita cílem o sobě, který je třeba hájit za každou cenu, pro jiné je naopak synonymem nacionalismu či absolutní moci státu. Velmi často mají přitom různí autoři pod pojmem suverenity na mysli zcela různé fenomény. Stejné zmatení se týká rovněž subjektu, jehož má být suverenita predikátem. Pro někoho je jím lid, pro jiného stát, individuální nositel moci, jednotlivec či nadnárodní společenství. Z pojmu suverenity se tak čím dál více stává zbraň v intelektuálních i politických sporech, jež jako by ztrácela jakýkoli analytický význam.
Vojtěch Belling se s inflací pojmu suverenity vyrovnává tím, že podrobně rozebírá jeho interpretace u klíčových představitelů moderního právního a politického myšlení. Na základě této analýzy a vymezení moderního pojmu suverenity coby specifického způsobu sociální legitimizace vůči alternativním konceptům politické legitimity se následně pokouší nalézt místo pro udržení relevance tohoto pojmu v současné době. Odpovědí na otázku, nakolik je pojem suverenity schopen být nástrojem konstituování sociální reality, resp. nakolik k tomu existují sociální předpoklady uvnitř společností i na mezinárodním poli, se bude autor věnovat v knize, která bude na tento spis volně navazovat.
