Pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko již dávno nejsou nezajímavé, značně zchátralé sovětské republiky. Tyto rychle se měnící země se vracejí mezi moderní evropské státy, ke kterým kulturně i zeměpisně vždy patřily. Jejich hlavní města Vilnius, Riga a Talin jsou rušná regionální centra s rozvinutým společenským životem a neobyčejně širokou nabídkou kulturních akcí – zejména Lotyšsko je proslulé svými pěveckými slavnostmi, kterých se jednou za pět let účastní až třicet tisíc aktivních milovníků lidového i soudobého zpěvu.
Pokud se vydáte mimo turisticky nejvyhlášenější místa, ocitnete se uprostřed panenské přírody, v nádherných, stěží prostupných lesích, na pokraji hlubokých bažin, v blízkosti klidných jezer nebo na nehostinném, ale rozhodně malebném pobřeží Baltského moře, kde na vás čekají stovky kilometrů písečných pláží. Pobaltské vesnice a osady plné starodávných dřevěných či hrázděných domů často vyhlíží, jako by vypadly z obrazu Marca Chagalla.
Všechny tři země měly neobyčejně pohnutou historii. Byly sužovány nájezdníky ze západu, severu i jihu a velmi krutě na ně dolehla druhá světová válka, přičemž z důsledků poválečného rozdělení Evropy se vzpamatovávají dodnes. Není divu, že se tu takřka na každém kroku setkáte s historicky významnými památkami, které jasně dosvědčují, že období úpadku obvykle střídal společenský a kulturní rozkvět. Pocit sounáležitosti byl samozřejmě nejsilnější na počátku devadesátých let minulého století, ale je tu patrný dodnes. Všechny tři národy se vyznačují silnou náklonností ke starodávným tradicím a zvykům. Pravděpodobně nejrozšířenější je vítání dne letní rovnodennosti známé jako svátek svatého Jana.
Pobaltí sice stále ještě patří mezi opomíjené oblasti Evropy, ale právě proto si zaslouží pozornost všech turistů, které láká divoká příroda, bohatá lidová kultura a starobylá architektura. Na své si zde přijdou také milovníci dobrého jídla a pití a mladí lidé toužící po zábavě.
