List Washington Post v sobotu 2. srpna 1941 napsal, že prezident Franklin D. Roosevelt druhý den odjede na rybářskou dovolenou na palubě své jachty Potomac. Ráno 5. srpna už Potomac plul směrem k Mysu tresky – ale prezident na palubě nebyl. V noci se tajně vylodil, a nyní v doprovodu nejvyšších vojenských poradců mířil do Newfoundlandu, kde se na tajném summitu sešly britská a americká vláda, aby zkoordinovaly své vojenské programy, přestože Spojené státy ještě nevyhlásily válku Německu. Britové se vyděsili, jak málo jsou Američané připraveni, a jeden britský plukovník dokonce poznamenal: „Mají před sebou ještě dlouhou cestu, než budou moci ve válce sehrát nějakou podstatnější roli.“ Ale ať už byly připraveny nebo ne, byly Spojené státy do války vrženy již několik měsíců poté.

Vynikající historické a biografické kniha Alana Schoma jsou velmi ceněny díky tomu, jaký mají dramatický spád, dále díky fokusu na výjimečné osobnosti, a díky novátorsky obrazné perspektivě. Schom svůj podrobný popis druhé světové války v Tichém oceánu začíná ironickým paradoxem: na jednu stranu byli vláda i lid Spojených států na válku naprosto nepřipraveni; na druhou stranu se japonské nejvyšší velení do tichomořské kampaně vrhlo po hlavě i nehledě na jasné důkazy – pocházející od jejich vlastních analytiků – že Japonsko má příliš málo ropy a příliš slabou ekonomiku na to, aby mohlo nad Spojenými státy zvítězit. Jednalo se o válku, která neměla být zahájena.

Schom uvádí napínavou ságu o diplomatických manévrech, strategických chybách a klíčových úspěších, odehrávajících se v síních Bílého domu, Downing Street a v Císařském paláci, stejně jako na moři a pobřeží Pacifiku. Klíčové postavy války náhle ožívají v sérii vynikajících životopisných skečů: Císaře Hirohita jakožto vášnivého vyznavače takových západních kratochvil, jakými byly například jazz a golf; jeho touhou byl celkový rozmach Japonska. Destruktivně egoistického generála Douglase MacArthura, jehož vynikající výsledky z první světové války ostře kontrastují s jeho nekompetentním velením na Filipínách. Kontraadmirála Kelly Turnera, jehož realismus a taktické vědomosti sehrály zásadní roli ve zvratu války. A také chladnokrevného admirála Tanaky Raiza, který opakovaně proklouzl spojeneckými sítěmi, aby na Guadalcanal a zpět přivezl vojáky i zásoby.

Kniha Americký orel proti Vycházejícímu slunci popisuje široké strategické aspekty války i výmluvné detaily a zlomové body individuálních bojů. Jak v předmluvě napsal kontraadmirál Thomas Marfiak v. v., výkonný ředitel a vydavatel Námořního institutu Spojených států: „Čas od času je nám dopřáno privilegium výjimečného nahlédnutí do historie naší doby. Alan Schom nám předkládá gobelín, do něhož jsou vetkány postavy ohromných rozměrů, ale ani tak neztratil ze zřetele jejich lidské stránky. Pokračuje… ve velké tradici Srpnových výstřelů (The Guns of August) Barbary Tuchmanové.“