V této jedinečné knize autor zevrubně pojednává o všech aspektech lidské existence. Text je určen těhotným ženám, lékařům, terapeutům, těm, kdo se chtějí v životě inspirovat pohledem tibetské medicíny na organismus a stravování, i lidem, kteří si přejí znát detaily přirozených fyzických a psychických procesů souvisejících s umíráním.
V Úvodu do principů tibetské medicíny autor uvádí základní principy tradiční tibetské medicíny, které vedou čtenáře k pochopení témat, o nichž bude řeč později. V první části, Zrození, se dotýká řady souvisejících témat od příčin početí života v lůně až po to, jak by těhotná žena měla jednat.
Druhá část, Život, začíná vysvětlením takzvaných „tří bran“ těla, hlasu a mysli a vysvětluje, jak zdravě žít. Objasňuje příčiny, které vedou k nerovnováze šťáv, což způsobuje onemocnění, dále pak vlastnosti potravin a nápojů, různé typy chování, jež je třeba zaujmout za různých okolností apod. Tato témata do značné míry převzatá z kontextu tradiční tibetské medicíny, jsou podána přístupně, byť vyčerpávajícím způsobem.
Po objasnění základních konceptů autor ve druhé části tohoto oddílu klade důraz na udržování neustálého proudu bdělého vědomí přítomnosti ve všech oblastech života. Zdůrazňuje, že tento zásadní princip není pouze nepostradatelnou vlastností praktikujících dzogčhenu, ale rovněž základem šťastného života a pevného zdraví.
Podtrhuje potřebu umenšit sobectví a obavy a být spokojen se svým životem. Poté představuje systém dzogpa čhenpo tím, že rozlišuje mysl od její podstaty. Vysvětluje, že ta se v dzogčhenové terminologii označuje jako „přirozeně dokonalý prvotní potenciál“. Následně popisuje jeho tři kvality – prázdnou esenci, jasnou přirozenost a nepřerušený potenciál. V souladu se starobylými texty tohoto systému používá příkladu zrcadla a odrazů, které se v něm objevují.
Čhögjal Namkhai Norbu popisuje stav okamžité přítomnosti, jenž je základním principem nauky dzogčhenu, a vysvětluje, že abychom k tomuto systému správně přistupovali a správně jej následovali, musíme překročit veškeré představy o přijímání či odmítání své osobní situace.
Část nazvaná Smrt pojednává o povaze procesu umírání a našem postoji k němu. Většina výkladu hovoří o čtyřech druzích přechodového stavu neboli barda: bardu mezi zrozením a smrtí, bardu okamžiku smrti, bardu dharmaty (skutečného stavu) a bardu existence. Pro každý přechodový stav autor podává esenciální instrukce umožňující dosáhnout osvobození.
Autor nám mistrovsky podaným, moudrým a soucitným způsobem pomáhá pochopit, že princip bdělého vědomí přítomnosti – týž princip, jenž je základem nauky a praxe dzogčhenu – musí řídit všechny okolnosti našeho života.
Kniha tak naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímány jako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straně přirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každodenním životě a na straně druhé ještě větší touhu po autentickém a nepodmíněném duchovním poznání, jež nám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout problém zrození, života a smrti.
