Červené máky na Monte Cassinu

„Bojiště skýtalo hrůzný pohled. Byly tam obrovské skládky nespotřebované munice a tu a tam hromady min. Mrtvoly polských a německých vojáků, někdy spojených ve smrtelném objetí, ležely všude a vzduch byl plný pachu hnijících těl. Byly tam převrácené tanky s přetrženými pásy a jiné, které stály jakoby připraveny k útoku a jejich děla dosud mířila ke klášteru. Svahy vrchu, zejména tam, kde palba nebyla tak silná, pokrývalo neuvěřitelné množství vlčích máků, jejichž červené květy podivně ladily s touto scénérií…“ Tak zachytil polský generál Władysław Anders, jehož vojáci v květnu 1944 vztýčili vlajku vítězství nad rozvalinami benediktinského kláštera na hoře Monte Cassino, své dojmy z bojiště.

Téměř půl roku se Spojenci marně pokoušeli dobýt cassinský hřeben, uzlový bod německé obranné linie, stojící v cestě jejich postupu k Římu. Ani odstup sedmi desetiletí ale nezmírnil palčivou naléhavost otázek po smyslu náletu, který proměnil jedno z nejstarších středisek evropské kultury v moře sutin, po strategické ceně desetitisíců zmařených lidských životů, po smyslu celého toho krvavého střetnutí. Odpovědi na ně hledá i tato kniha.