Krev a spravedlnost

Transfuze krve je dnes běžným lékařským úkonem. V sedmnáctém století, kdy se nemoci obvykle léčily pouštěním žilou, byla myšlenka dát pacientovi cizí krev odvážná a zároveň nebezpečná. Angličtí průkopníci, jako byl Robert Boyle, Christopher Wren nebo Richard Lower, provedli bezpočet pokusů na zvířatech, ale nikdo kromě Jeana-Baptista Denise se neodvážil vyzkoušet transfuzi krve na člověku.
Denisův plán byl jednoduchý a zároveň převratný. Vpuštění krve mírného, nevinného telete do agresivního, nepříčetného sluhy Mauroye vyléčí nemocného muže z jeho šílenství. Tato myšlenka však s sebou nesla morální dilema: má Denis nechat Mauroye trpět a sebe odsoudit k zapomnění, nebo si má zahrát na Boha a navždy se zapsat do historie? 

Píše se rok 1668 a Paříž prožívá slunečný jarní den. U hlavního pařížského soudu Le Grand Chastelet se sešel zástup ctihodných a vzdělaných mužů, aby sledoval proces s Jeanem-Baptistem Denisem, bystrým mladým matematikem se zájmem o medicínu. Denis se krátce předtím zapsal do historie jako první člověk, který provedl transtuzi krve u lidské bytosti. Experiment však nedopadl dobře ani pro Denise, ani pro jeho pacienta Antoina Mauroye. Mauroy zemřel a Denis byl obviněn z vraždy. Tento fascinující příběh o šílenství, korupci a intrikách nás přenese nejen do Londýna v době sira Christophera Wrena a Paříže Ludvíka XIV., ale též do starověkého Řecka. Závažná morální dilemata, která Denis řeší, neztrácejí na aktuálnosti ani v dnešní době.