Mladý programátor Filip si užívá všeho, co dnešní svět nabízí dobře placeným profesionálům: cestování, drogy, sex bez závazků. Vydělávat na pohodlný život vývojem návykových her... Číst víc
Mladý programátor Filip si užívá všeho, co dnešní svět nabízí dobře placeným profesionálům: cestování, drogy, sex bez závazků. Vydělávat na pohodlný život vývojem návykových her a těžbou osobních dat možná není dvakrát... Číst víc
Mrzí nás to, všechny kusy tohoto titulu se už bohužel prodaly a nemáme ho na skladě my ani distributor :( Teoreticky ale můžete mít štěstí v některých jiných obchodech, které ještě neprodaly poslední kusy.
Mladý programátor Filip si užívá všeho, co dnešní svět nabízí dobře placeným profesionálům: cestování, drogy, sex bez závazků. Vydělávat na pohodlný život vývojem návykových her a těžbou osobních dat možná není dvakrát morální, ale když to nebude dělat on, bude to přeci dělat někdo jiný, ne? Jakmile se vynalézavému pragmatikovi naskytne během vrcholící uprchlické krize historická příležitost vytřískat na lidském neštěstí tolik, že už nikdy nebude muset vstávat do práce, neváhá propůjčit svůj cynismus dobré věci. Před čtenáři se otevře nepříjemná otázka: sledují nechutné vykořisťování, anebo efektivní záchrannou misi? Publicista a komentátor Michal Kašpárek se ve své temné grotesce strefuje do současných kultů efektivity, kreativity nebo flexibility a předkládá mrazivý i krutě vtipný pohled na generaci Y.
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Nevím, co k dané knize napsat. všechny své pocity a myšlenky se opakují v daných komentářích pod knihou. Každopádně si myslím, že je to napsané dobře. Někdy zábavné, někdy šokující, někdy až za hranicí humánnosti. Ale stále čtivé. Proto za mě 4*.
Robert Vlach
Ověřený zákazník
16.9.2018
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Dlouho očekávaná novela Hry bez hranic brněnského publicisty Michala Kašpárka se ve vší jednoduchosti a jadrnosti přišla porvat o největší výzvu moderní české literatury, kterou je absence hlubokých soudobých témat a slohovitost psaného jazyka, jímž už nemluví ulice ani kavárna. Chlupy lítaly, ostrá slova také a jistě vás zajímá, jak to dopadlo?
Lze ale najít „hluboká soudobá témata“ v zemi, která zažívá nejšťastnější mírové období svých dějin? Tušíte správně. Existuje jedno jediné. A právě na něj autor neúprosně míří, přímo do nitra českého nevědomí a zbabělosti: Uprchlíci a naprostá neochota české veřejnosti dělit se o své štěstí s kýmkoli a sdílet byť jen nepatrný zlomek evropských starostí, v marné snaze udržet si neměnné bezčasí.
Kašpárek si tedy ožehavé téma nevylosoval. Doslova neměl na výběr. Jenže každé téma se dá zpracovat blbě a tohle naštěstí není ten případ. Místo toho, aby čtenářům kázal, ukazuje nejdřív erozi českého bezčasí, která probíhá nepozorovaně i bez uprchlíků, čistě vlivem technologických změn a všudypřítomné digitalizace intimního i veřejného života.
Neviditelný příchod nových pořádků podtrhuje jazykem, který je maximálně hovorový a současný, plný slangu, technického žargonu a anglicismů, těch skutečných i frázovitých, jako že třeba hovno vletělo do větráku (hned dvakrát). To, co by jinde nefungovalo, zde dokresluje skicu dvourychlostní české společnosti, v níž noví světáci poznávají svět stěží jinak než skrze obrazovku.
Hlavní postava, vyhořelý a cynický herní vývojář Filip, je zástupcem nové pracovní kasty nepostradatelných ajťáků a jeho monolog na úvodních stránkách jen potvrzuje, že si je svého výsadního postavení a nadřazenosti oproti nedovzdělaným českým balíkům zatraceně dobře vědom. Jeho roztěkaná, neukojitelná osobnost se opírá o neviditelné body v kyberprostoru, které mu ale poskytují zcela hmatatelnou výhodu v reálném životě, ať už jde o využívání Tinderu, obsesi Wikipedií a Redditem, nebo ujeté ujíždění na Euro Truck Simulatoru.
Hrou osudu, a tedy naprosto symbolicky, se Filip ocitá v uprchlickém táboře na srbsko-maďarské hranici, kde je vlastně vůbec poprvé v životě konfrontován s reálným světem tam venku, což příběh dále posouvá až k žiletkově vtipnému závěru.
Z mého pohledu zásadní je celkový étos knihy, který není mudrlantsky nafoukaný, ale veskrze satirický a myšlenkově bohatý, až uvolněný, podobně jako třeba u mladého Škvoreckého. O malé knize (156 půlstran) bych těžko mohl říci, že jde o velký román, ale její celkové vyznění i tak dává tušit, že Kašpárek by nám dokázal o nás samých říct ještě mnohem víc, kdyby si vzal a dostal prostor. I v této krátké práci dokázal zkoušet české svědomí způsobem, který v minulosti nebyl velké české literatuře cizí, tedy se sebeironií zde zastoupenou autobiografickými rysy hlavní postavy (autor má blízko k IT a strávil nějaký čas jako dobrovolník v uprchlickém táboře).
Hry bez hranic jsou malá velká kniha o spodních proudech české současnosti a ve svých ambicích rozhodně neselhává. Naopak, při svém vtipu je mnohem závažnější, než by se mohlo z úvodních stránek zdát. Skvělá prvotina.
Víte o novém čtenářském profilu?
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete mimo jiné sbírat knihomolské odznaky nebo zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
