Řekne-li se Bílá velryba, většinu z nás napadne Moby Dick. Tak nazval Herman Melville onoho tvora, který je ztělesněním přírody a současně jakýmsi symbolem tajemství, které není dáno člověku odhalit. Obsáhlý román amerického spisovatele - mimochodem obsahuje celkem 135 kapitol - je starý více než 150 let a řadí se ke klenotům světové literatury.Právě pro svou obsáhlost a složitou kompoziční stavbu jako by se vzpíral rozhlasovému zpracování. Vždyť šedesátiminutová nahrávka představuje přibližně jen třicet stran scénáře. Jak na tak malém prostoru zachovat původní autorovo poselství?To byla otázka, se kterou se potýkali všichni tvůrci nové rozhlasové inscenace.Od počátku bylo jasné, že původní vyznění literární předlohy musí zůstat zachováno. Scénář pro to vytvořil dobrý základ, ale pořád to byl jenom základ. Je paradoxem, že jeho autor Petr Mandel, který složil scénickou hudbu k desítkám, možná i stovkám rozhlasových her a pohádek, byl jako hudebník v tomto případě skoupý. Jak on, tak režisér Vladimír Rusko měli totiž jasnou představu - žádná hudba, žádná stylizace! Právě pro vytvoření ojedinělé atmosféry byly při realizaci použity výhradně konkrétní zvuky natočené přímo pro tento účel v exteriéru nebo ve studiu a částečně byly využity také některé reálné zvukové kulisy z rozhlasového archivu.
