Májové úvahy

Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973). Záhy po jeho smrti vycházely postupně v Katolických novinách (1974-75) a pak ještě znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé pod změněnými názvy a mírně krácené. Knižně vyšly v Praze nákladem římské Křesťanské akademie 1996 (jako neprodejný tisk). Nejde tudíž o dílko neznámé: naopak, je čtenářsky prověřené a nepochybně vděčně oceněné a je nesporné, že si zaslouží co největšího rozšíření.
Pro zasvěcené čtenáře Renčova životního díla je nejnápadnější prostá, zcela ukázněná forma těchto úvah. Střízlivost a průzračná prostota výrazu je plodem básníkovy lidské a duchovní zralosti, je svědectvím bolestné životní zkušenosti a trnité cesty umělecké. Charakteristická je pronikavá proměna mladistvé strmě abstraktní esejistiky nebo polemické, až pamfletickým žárem rozpalované publicistiky předválečné éry k střídmému a prostě vroucnému projevu.