Srdce včely má pět komor

Přečtená

Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Překvapeně ucouvnu. Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší chovat tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění? Zatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotný akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.