„Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století. Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě? Panovačný a uzavřený lodivod Calypsa projevoval stejnou vášeň pro oceán, film a sebe sama a své záležitosti, rodinu a své lásky vedl tak, jako by řídil posádku. Jeho starší syn Jean-Michel, který byl jeho spolupracovníkem a někdy také předmětem jeho vzteku, dnes vydává svůj díl pravdy. Mluví o svých zklamaných nadějích, o svých vzpourách –samotě opuštěné matky, o pozdním odhalení dvojího života, o zbabělosti a malichernostech velkého člověka…, ale také o uhrančivosti, jakou působila tato výjimečná bytost. Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií.
