Jiří Růžek, dlouholetý ředitel BIS a pracovník tajných služeb, napsal knihu, která je dokumentem nedávné doby. Vložil do ní také osobní sdělení, jak sledoval a prožíval změny, kterými naše společnost prošla za poslední tři desítky let. Popisuje, jak se od základu znovu formovaly bezpečnostní složky státu po listopadu 89, a vysvětluje, proč bylo nutné udělat radikální řez ve státní správě, policii, tajných službách a oddělit staré a vytvořit nové. Tuto historii předkládá čtenáři objektivně a v maximální úplnosti, i když nezastírá své preference a antipatie. Zamýšlí se i nad tím, že země v srdci Evropy nemůže stát na jejím okraji, jinak škodí sama sobě. Autor napsal knihu zajímavě a věcně, opatřil ji dokumenty ze své činnosti v BIS a jeho komentáře a poznámky na okraj o lidech a událostech posledních let nepostrádají sympatickou dávku střízlivého humoru.
Na okraj svých pamětí Jiří růžek připsal:
Své vzpomínání na zpravodajské služby dopisuji v době, kdy se v českém politickém rybníčku Brčálníku vzedmuly přímo oceánské vlny. Příběh slušného a perspektivního Petra Nečase připomíná antické drama, kde nikdy nebyla nouze o vášně. Vševědoucí Václav Klaus se stal soukromou osobou, nicméně na prezidentském stolci jej vystřídal Miloš Zeman, vždy připravený poučit kohokoli o čemkoli. Ale hlavně žádostivý splatit staré dluhy a ústrky, na něž zřejmě přátelé ze sociální demokracie časem zapomněli; ale rozhodně na ně nezapomněl Šedý vlk, a neprohádám moc, když řeknu, že pan prezident po čertech rázně zamíchá politickými kartami. Bude zajímavé pozorovat, jak zareagují ostatní hráči v téhle již dávno obehrané hře o investituru. Nicméně jsem docela rád, že nemusím tančit na tomhle bále, neboť to už není ani můj bál, ani moje válka.
