11. září 2001 se v Novém Yorku v SSA zřítil kolmo do základů mrakodrap o 47 podlažích (budova WTC 7), aniž by do něj předtím narazilo letadlo. 14. září 1996 ve volbách v Bosně a Hercegovině odevzdalo hlas 914 voličů, kteří ale jako „oběti srebrenického masakru“ měli být už více než rok po smrti...
Soudruzi z Nového světového pořádku (NWO) nám předkládají k věření lži stále drzejší a bizarnější.
V případě údajného masakru, který se měl odehrát po 11. červenci 1995 v okolí města Srebrenica ve východní Bosně, chybí mrtví, pachatelé i písemné rozkazy. „Chybí vlastně všechno, aby nějaký masakr mohl být dokázán“ konstatuje autor knihy Alexander Dorin. A ptá se: „Tisíce mrtvých volí, OBSE nemá přístup k volebním seznamům, téměř 1 000 osob zemřelo už dlouho před pádem Srebrenice, mrtví získávají novou identitu, příbuzní neznají datum narození svých rodinných příslušníků ... Který samostatně myslící člověk ještě může čemukoli z tohoto vykonstruovaného srebrenického příběhu věřit?“
Dorinova kniha je jedinečným svědectvím o manipulacích a lžích, na nichž se zprávy o „největším masakru v Evropě od konce 2. světové války“ zakládají. Přináší také u nás dosud nepublikované detaily o sadistických postupech a rozsudcích bez důkazů tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Tento trestní tribunál byl zřízen protiprávně a na jeho provoz tzv. mezinárodní společenství doposud vydalo více peněz než na odstranění min po bosenské válce z let 1992 - 1995.
V předmluvě k českému vydání, kterou napsal autor filmu Uloupené Kosovo režisér Václav Dvořák, se k českému čtenáři poprvé dostává stručná zpráva o činnosti nejznámějších tuzemských novinářských pudlů Nového světového pořádku, kteří mají politicky korektní protisrbský rasismus v popisu práce.
