Joseph Heller (1. 5. 1923 – 13. 12. 1999) bezesporu patří mezi nejvýznamnější romanopisce dvacátého století. Ačkoli se celým svým dílem celkem přirozeně vřadil do kontextu severoamerické literatury, oblíbily si jej miliony a miliony čtenářů na všech kontinentech. Debutoval v roce 1961 románem Hlava XXII (Catch-22), v němž zúročil své zkušenosti ze služby u bombardovacího letectva za druhé světové války – tato kniha se během několika let stala doslova legendou; pro své poselství postihující absurdní úděl jedince uprostřed lidské společnosti (válka a armádní mašinérie jsou jen dokonalými rekvizitami a kulisami pro toto geniální podobenství) a naprosto svérázný černý humor je tento text aktuální dodnes. Heller studoval na newyorské Columbijské univerzitě a v anglickém Oxfordu. Po ukončení studií pracoval v reklamních agenturách, vyučoval na několika školách a do roku 1975 byl mimořádným profesorem angličtiny na City College v New Yorku. Od té doby se až do konce života věnoval již výhradně psaní.
Třináct let po Hlavě XXII vydal román Něco se stalo (Something Happened, 1974); následovaly romány Gold za všechny peníze (Good as Gold, 1979), Bůh ví (God Knows, 1984) a Nemalujte si to (Picture This, 1988). V roce 1986 napsal (společně se Speedem Vogelem) nebeletristickou knihu Neveselá záležitost (No Laughing Matter). Na podzim 1994 vydal Heller román Zavíráme! (Closing Time), který je volným pokračováním kultovní Hlavy XXII. V roce 1998 pak publikoval knihu vzpomínek nazvanou Tehdy a teď (Now and Then). Pro úplnost je nutno dodat, že v roce 1967 napsal také velmi úspěšnou divadelní hru Bombardovali jsme New Haven (We Bombed in New Haven).
Po spisovatelově smrti se k překvapení všech objevil u jeho nakladatele rukopis posledního románu Portrét umělce v pokročilém věku (Portrait of an Artist, as an Old Man), jenž spatřil světlo světa na jaře roku 2000.
Hlava nehlava je kniha, která si z mnoha důvodů zaslouží čtenářskou pozornost. Jejím editorům se totiž podařil přímo husarský kousek – shromáždili do jednoho svazku veškeré Hellerovy povídky (a další drobné prózy) a umožnili tak milovníkům a znalcům jeho díla vytvořit si ucelený obraz o jeho tvorbě. Nedosti však na tom. Text totiž obsahuje nejen časopisecky publikované povídky z období po druhé světové válce, ale také dosud nikdy nezveřejněné práce. Naskýtá se nám tak dosud netušená možnost postihnou autorův spisovatelský vývoj a růst. Otevírají se nám nové obzory, nabízejí se nová, nesmírně poutavá setkání se všemi známými atributy Hellerovy literární metody a jeho výsostně originálního stylu, třebaže v jeho nejrannějších textech občas v takřka zárodečním stadiu – o to zajímavější, poučnější a někdy přímo dobrodružnější četbu však tato kniha skýtá. Součástí publikace je také autorova vlastní dramatizace významné pasáže z Hlavy XXII, jednoaktovka nazvaná Soud s Clevingerem. Následují kratší prózy týkající se především vzniku románu Hlava XXII a ohlasů na něj (půvabná je zejména část popisující Hellerův vztah k filmové adaptaci tohoto díla). Závěr knihy pak patří vzpomínce na Coney Island (což je místo, kde autor prožil dětství a mládí), která tematicky i celkovým laděním o šestatřicet let předjímá Hellerovu autobiografii Tehdy a teď.
