Autor přesvědčivě zdůvodňuje, že teologie založená na obnošeném pojmu láska je často zavádějící, protože láska je většinou spojována s citovým vzplanutím a romantickým vztahem mezi mužem a ženou a mnohem méně s typicky křesťanským výkladem směrem k charitě a službě druhým.
V termínu láska je také ukryto nebezpečí touhy po vlastnění toho druhého. Teologický termín přátelství má podle něj hluboké základy v Bibli, jak přesvědčivě ukazuje na velkých postavách Písma, jako jsou Abrahám, Mojžíš, Rut a Noemi, David a Jonatan, David a Absolón, Jobovi přátelé, Ježíš a jeho přítel Lazar, Ježíš a Petr (Skála), a konečně Ježíš a Jidáš (Vyvolený). Přátelství je podle autora vztah rovných
partnerů, kteří si naslouchají a rozumějí i tam, kde se ten druhý už neumí vyslovit, kteří s sebou nesou těžkosti života a umí se postavit i obětovat jeden za druhého.