Hawes pádí cestičkami parku bez dechu a také bez sebemenší stopy, kam by se měl dát, koho by měl hledat. Neví nic. Netuší ani, že právě v té chvíli na něj z vyvýšeného bodu míří vrah.
Hawesovi kolegové z 87. revíru na tom jsou jen o něco lépe. Nenacházejí se právě v ohrožení života, ale podobně jako on nevědí zhola nic. A mají přitom necelých dvanáct hodin, aby se nejen dozvěděli všechno, ale především, aby vypátrali vraha, který se volně pohybuje kdesi ve městě.
Všechno odstartoval jeho strohý vzkaz:
Zabiju ji dnes v osm večer, stálo v něm. Co s tím uděláte? Policejní procedura má na takové otázky jasné odpovědi: najdeme, obviníme, zavřeme. Jenže koho najít, obvinit a zavřít, když zatím není za co. Za dvanáct hodin sice už bude, ale takový odklad by přinesl smrt nevinné ženy. Policejní práce spočívá i v prevenci...
Tím se policisté povzbuzují ve své honbě naslepo. Jejich prvním úkolem je zjistit totožnost vyhlédnuté oběti a z ní vytušit motiv chystané vraždy a poté i jejího strůjce. Možností je mnoho, a i když se později redukují jen na tři, je policie daleko od vítězství.
Má se zaměřit do vyšších společenských vrstev, třeba na bohatou paní Bannisterovou, jež leží v žaludku všem, které zasahuje její lakota?
Nebo naopak k samému dnu, kde se pohybuje kdysi brutálně znásilněná prostitutka, jež si to nenechala líbit?
Nebo se má obětí stát zpěvačka, která tímto vývěsním štítem maskuje svou pornografickou živnost?
Policie neví. Jistotu nabývá jen při každém pohledu na hodiny. Čas ukusuje minuty z dané lhůty a s každou novou se snižují šance nevinné oběti na přežití.
