V jednom z bezesporu nejobjevnějších a nejpodnětnějších politicko-ekonomických děl současnosti mezinárodně uznávaný řecký ekonom Yanis Varoufakis podává nekonvenční erudovaný výklad oné globální tragédie, kterou je krize, jež vypukla roku 2008 a přetrvává dodnes. Jaké jsou její historické kořeny a souvislosti? Co způsobilo krach systému, který fungoval po desetiletí? Jak se vyvíjela globální ekonomika od světové krize roku 1929 do současnosti? A proč jsou vyhlídky na oživení ekonomiky stále v nedohlednu?
Profesor Varoufakis vysvětluje, že veškeré běžně uváděné důvody aktuální krize, například neoliberální ideologie, deregulace, chamtivost, bezskrupulóznost, toxické finanční produkty, selhání ratingových agentur, jsou sice pravdivé, nevystihují ovšem jádro problému. Podstata krize spočívá ve zhroucení globálního uspořádání, které se prosadilo kolem roku 1971 let a které autor podle antické mytické obludy požírající lidské oběti obrazně nazývá Glogální Minotaurus.
Období od počátku padesátých do počátku sedmdesátých let bylo érou, kdy Spojené státy jakožto země produkující velké obchodní přebytky prostřednictvím přímých investic nebo různých druhů pomoci vytvářely zahraniční poptávku po americkém exportu a zároveň zajišťovaly, aby jejich nedávní nepřátelé a rodící se hegemoni Evropy a východní Asie, tedy Německo a Japonsko, nejen kupovali ve velkém americké produkty, nýbrž aby zároveň získali prostředky a nástroje nutné k nastartování svého průmyslu, a tím si vydobili podobnou, na přebytcích založenou pozici na regionální úrovni. Dosud nikdy v dějinách nepodporoval vítěz země, jež nedlouho předtím porazil, aby tím posílil vlastní moc, přičemž je v tomto procesu proměnil v ekonomické obry. Autor v této souvislosti tvrdí, že součástí amerického „plánu pro Evropu“ nebyl jen Marshallův plán, ale i samotná idea evropské integrace, která je tak ve skutečnosti dílem americké diplomacie.
Když koncem šedesátých let USA konstatovaly, že postupně ztrácejí postavení tvůrce globálního přebytku, že jejich rozpočtové i obchodní deficity nezadržitelně narůstají, odhodlaly se ke smělému strategickému kroku: namísto omezování deficitů se rozhodly, že jej budou záměrně a vydatně zvyšovat! Proměnily tak své deficity ve výhodu, zdánlivý handicap se tak stal nástrojem posílení hegemonické pozice. A protože deficity musí být nějak financovány, základním předpokladem byl neustálý příliv zahraničního kapitálu. Deficity USA tudíž začaly fungovat jako obrovský vysavač pohlcující přebytky zboží a kapitálu plynoucí ze zbytku světa do New Yorku.
Přední přebytkové ekonomiky světa, např. Německo, Japonsko a později Čína, poháněné deficity Ameriky, vyráběly plným tempem zboží, které Američané hltali. Většina zisků dosahovaných těmito zeměmi se pak vracela zpět do USA ve formě kapitálových toků směřujících na Wall Street, který je proměňoval na přímé investice, akcie, nové finanční nástroje, nové i staré formy půjček a v neposlední řadě na „malou domů“ pro samy bankéře. Tak se zrodil Globální Minotaurus, který skýtal zdání stability a růstu. Podobně jako ve starověkém mýtu, v němž Athény musely pravidelně posílat na Krétu lidské oběti, které pak Minotaurus požíral, aby si tak vykupovaly mír, posílal po roce 1971 okolní svět do Spojených států tribut v podobě toku kapitálu. Tak se USA mohly stát ručitelem všeobecného míru a mezinárodního obchodu výměnou za pravidelný tribut, z něhož byla živena obluda v jejich nitru.
Ke krizi roku 2008 došlo ve chvíli, kdy byla obluda jménem Globální Minotaurus vážně zraněna. Dokud vládla nad planetou, její železná pěst neznala slitování, její panování bylo bezohledné a předpokládalo „řízenou dezintegraci světové ekonomiky“. Nicméně dokud byla při plném zdraví, udržovala globální ekonomiku ve stavu jisté rovnováhy, přesněji jisté vyvažované nerovnováhy. Když ale roku 2008 upadla do mrákotného stavu, uvrhla svět do zvolna sílící krize. Dokud nenajdeme způsob, jak žít bez této obludy, bude stále panovat radikální nejistota, stagnace a pokračující vyostřování různých nebezpečných hrozeb.
