Deník fotografa 1928—1954 oslovuje impulsivností vidění Josefa Jindřicha Šechtla (1877—1954). Uspokojit očekávání technicky a kompozičně precizním snímkem autorovi nestačilo. Zajímalo ho nekonvenční komentování doby. Projevuje se volbou motivů i letmým podáním záběrů. Předností je subjektivita postřehů, prostupující soustavné proměňování osudu ve vědomí. Historiografie napojená na velká centra dlouho táborského tvůrce zanedbávala. Nicméně rod Šechtlů vytváří a šíří fotografické památky na život svůj i svých současníků pátou generací. Studie Josefa Mouchy vřazuje Josefa Jindřicha Šechtla do odpovídajících světových souvislostí. Kniha vznikla za podpory města Tábor a Jihočeského kraje.

Je adresována všem lidem s citem pro minulost a zvláště zájemcům o fotografování – včetně těch, kteří zveřejňují dnešní obrazové památníky na vlnách nových médií.