Radost z poznání

Jeden z nejproslulejších a nejoriginálnějších teoretických fyziků se narodil 11. 5. 1918. Prošel třemi nejznámějšími americkými univerzitami. Studoval na Massachusettském technickém institutu (MIT) a doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Po skončení druhé světové války, v jejímž průběhu se účastnil vývoje atomové bomby, a po krátkém působení na Cornellově univerzitě přešel v roce 1951 na Kalifornský technický institut (Caltech), kde působil až do své smrti. Podílel se na vzniku kvantové elektrodynamiky, za niž byla jemu, J. Schwingerovi a S. I. Tomonagovi udělena roku 1965 Nobelova cena. Významně přispěl k objasnění mechanismů interakcí mezi elementárními částicemi a vypracoval techniku jejich popisu (tzv. Feynmanovy diagramy), předpověděl existenci vnitřní struktury protonu a neutronu, matematicky popsal chování kapalného helia; mnozí se domnívali, že dostane druhou Nobelovu cenu za vytvoření teorie slabých interakcí. Také jeho další vědecké práce měly velký význam a přispěly podstatným dílem k úspěchům dnešního poznání mikrosvěta. Byl vynikajícím učitelem a popularizátorem vědy. Kromě dvou vzpomínkových knih vyšla knižně také řada jeho přednášek a teoretických prací, které zájemcům na celém světě zpřístupňují nesnadný obor fyziky. Richard Feynman byl třikrát ženatý a měl dvě děti. Po několika operacích a desetiletém boji podlehl 15. 2. 1988 rakovině zažívacího traktu.