Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním
táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.
Tisův režim na Slovensku... Číst víc
Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním
táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.
Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent... Číst víc
Pevná vazba s přebalem
Čeština
Vyprodané
Mrzí nás to, všechny kusy tohoto titulu se už bohužel prodaly a nemáme ho na skladě my ani distributor :( Teoreticky ale můžete mít štěstí v některých jiných obchodech, které ještě neprodaly poslední kusy.
Mrzí nás to, všechny kusy tohoto titulu se už bohužel prodaly a nemáme ho na skladě my ani distributor :( Teoreticky ale můžete mít štěstí v některých jiných obchodech, které ještě neprodaly poslední kusy.
Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.
Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent tamní židovské populace. Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Než byl tábor v roce 1945 osvobozen, zahynulo pětatřicet Tomiho příbuzných v koncentračních táborech v Německu a Polsku. Na vlastní oči viděl, jak odtáhli tělo jeho mrtvé babičky a hodili je na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž si s ostatními dětmi hráli. A co se dělo s otcem, o němž naposledy slyšel, než ho dobytčákem odvezli do Osvětimi?
Tomi Reichental žije od roku 1959 v Dublinu. Pětapadesát let nemluvil o svých válečných zážitcích, „ne protože bych nechtěl, ale protože jsem nemohl.“ Od chvíle, kdy se rozhodl porušit mlčení, se byl podívat v Bergen-Belsenu i v rodné vesnici Merašice. Často přednáší ve školách jako živoucí svědectví pravdy o holokaustu pro všechny nové generace.
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Hodnocení
5,0 / 5
3
0
0
0
0
Čtenářské recenze
Miroslava Kočová
Ověřený zákazník
27.2.2016
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Co více napsat? Tato opravdová svědectví se mi pokaždé zaryjí hluboko pod kůži. Není to jako u smyšlených příběhů, kde se sice hrůzou oklepete, zavíráte oči, ale víte, že to je JEN fikce. U knih s tématikou druhé světové války je to jiné, daleko hrůznější. Nechcete uvěřit tomu , že takové hrůzy se skutečně děly, aniž by tomu někdo chtěl zabránit. Ano, našlo se pár takových, kteří ukrývaly Židy a sami se vystavovali ohromnému, smrtelnému nebezpečí. Ale to byly jen slzy v ohromném oceánu nenávisti. Při čtení těchto autentických svědectví je mi vždy velice úzko, absolutně si nedovedu představit tu hrůzu, strach, boj o vlastní život.
Tomi měl „ to štěstí“, že byl ještě chlapec, když ho zasáhla válka a ohromný hon na Židy, který následoval. Do té doby žil poklidně v krásné , malebné vesničce s milujícími rodiči a bratrem, s babičkou a dědečkem. Zdálo se, že nic nemůže narušit tu nádhernou lehkost bytí uprostřed přírody, obklopen milovanými lidmi. Ani později, svou dětskou nevinností Tomi nechápal, co se to děje, proč jsou najednou na okraji společnosti, proč je sousedé zrazují, proč nemůže chodit do normální školy. Nejprve přijde o milované prarodiče, kterým je nejprve zabaven obchod, později jsou deportováni. Nikdo v té době netuší, že už je nikdy neuvidí. Nepomohou ani tatínkovy vlivné kontakty a dojde k tomu, že deportována má být celá rodina. Naštěstí jsou stále v rukou nebojácných přátel, s jejichž pomocí se dostanou pryč a schovávají se ve větších městech, musí se rozdělit od tatínka. Úspěšně se jim daří skrývat do listopadu 1944, kdy je Tomi se bratrem, maminkou , tetou a její dcerou, babičkou ze strany matky deportován do tábora Bergen – Belsen. To už kolují zvěsti, že Židé jsou posíláni do plynu nebo jsou spalováni. Nikdo neví, co je čeká. V táboře jsou svědky nelidských hrůz, kdy jsou vláčeni na nesmyslné nástupy, kde musí stát v mrazu, dešti. Příděl potravin je samozřejmě nedostačující. Jelikož Tomiho teta ovládá němčinu, je vybrána , aby měla na starosti nástupy, byla za lidi zodpovědná. Kromě ohromné zodpovědnosti to ale znamenalo i maličko výhod. Jednou z nich bylo to, že rodina zůstala pohromadě v jedné místnosti. Tomiho maminka i teta se snažily zachovat zbyty optimismu, nejhůře pobyt snášela Tomiho babička. Naprosto rezignovala, bez svých léků rychle chřadla, nejen na těle, ale hlavně na duši. V táboře nakonec umírá. Tomi je svědkem, jak se její tělo stává je součástí ohromné hromady mrtvých těl. Sám říká, že výhodou dětí v tomto prostředí bylo to, že ve své dětské naivitě a nevědomosti ani nedovedly zcela pochopit, co se děje, co může následovat. Velice silný byl popis toho, jak vězně nahnali do sprch, jak ohromná propukla panika, jak matky plakaly, hroutily se , neboť už věděly, že v jiných táborech dochází ke zplynování. Tomi sám říká, jak viděl zoufalou matku, která se přesto snažila, aby na chlapce nepůsobila nijak negativně, jak jí tlouklo srdce, on sám tehdy nevěděl, k čemu jinde dochází.
Tomi a jeho rodina, jako zázrakem, tábor přežijí, shledávají se s tatínkem. Z širší rodiny však mnoho lidí zahyne. Jen pomalu a těžko se dostávají do svých dřívějších zvyků. Situace se ani později dobře nevyvíjí příliš dobře a rodina se rozhodne imigrovat do Izraele. Musí opustit to, co staletí budovali.
Tomi dlouho o svých zážitcích nedokázal mluvit, ale dospěl k závěru, že tyto věci je třeba si stále připomínat, neboť jak čas plyne, snad se může zdát, že takové hrůzy se ani neděly. Je nutné nezapomenout a stále připomínat, jak svět byl zvrácený. Jak bylo možné , že to svět neviděl nebo nechtěl vidět. Tomi se do tábora vrátil, když natáčel dokument o svém životě.
Ester Rziepelová
Neověřený nákup
26.7.2014
Bergen-Belsen
Nevím co napsat ,knihu jsem dočetla před pár dny a nemohla se od ní doslova odtrhnout.Žádná jiná kniha ve mě nevyvolala tolik smutku,úzkosti a touhy dozvědět se víc .O koncentračních táborech jsem věděla,stejně jako o plynových komorách a všem co se v té době dělo ,ale když si čtete příběh dítěte ,které si tím prošlo ,doslova to s vámi zamete a nedokážete na nic jiného myslet .Nikdy na tuto knihu nezapomenu a velice za ní děkuji .
