Hans Göbeler se podobně jako mnoho jiných mladých německých mužů vyrůstajících v prostředí nacistické totality dobrovolně přihlásil k vojenské službě. Jeho snem bylo stát se námořníkem na ponorce a ten sen se mu splnil. V letech 1941-45 sloužil v kormidelně ponorky U-505 se základnou ve francouzském přístavu Lorient. Kniha je jeho vyprávěním o službě na palubě bojového plavidla z pohledu řadového námořníka.
Autor popisuje četné a velmi
osobní podrobnosti o životě v německém námořnictvu za Hitlerovy vlády. Protože U-505 byla jeho prvním a posledním plavidlem na kterém sloužil, jeho pohled na posádku, velitele a bojové akce je živým a uceleným obrazem Kriegsmarine tehdejší doby. Zažil toho hodně - od pokusu o sabotáž, který málem způsobil havárii ponorky, přes sebevraždu velitele ponorky, jedinou za druhé světové války, nadšení při lovu nepřátelských lodí, strach při únicích před hlubinnými pumami, až po ošuntělé francouzské nevěstince. Jeho vzpomínky jsou věrným obrazem vývoje války v Atlantiku, kdy se z německých ponorek, původně sebevědomých lovců obchodních lodí, postupem času stávají oběti technické převahy spojeneckého letectva a námořnictva.
Ponorku U-505 zajala 4. června 1944 operační skupina Guadalcanal kapitána Dana Galleryho. Jeho skupina "zabijáků podmořských lovců" ji hlubinnými pumami donutila vynořit se na hladinu, ostřelovala ji kulomety a potom ji obsadila. Od války v roce 1812 to bylo první plavidlo zajaté Američany na moři. V dnešní době si U-505 prohlédnou v chicagském Muzeu vědy a průmyslu každý rok stovky tisíc návštěvníků.
V knize se osm stran obrazové přílohy a situační mapky.
