Bezvýchodnost zkostnatělé rodové společnosti a děděné nenávisti, to je temná strana, kterou objevují mladí lidé nových a nových generací toužících po lásce. Jedním z nich je i Rafíq Šámí, syrský autor, který od počátku sedmdesátých let žije v Německu a okouzluje čtenáře i literární kritiky nevysychajícím pramenem orientálního vypravěčského umění.

Nositel četných ocenění se z útočiště v nové vlasti a v německém jazyce snaží seznamovat širokou západní veřejnost s nesvobodou i krásami své země. Od bajek a příběhů pro malé i velké (Beránek v rouše vlčím, 1982, Vypravěč noci, 1989), přes knihy pro mládež (Dlaň plná hvězd, 1987, Poctivý lhář, 1992), esejistická díla (Strach ve vlastní zemi, 2001) až po romány (Touha vlaštovky, 2000, Tajemství kaligrafa, 2008) rozprostírá kouzelný koberec arabského světa, na nějž klade vzácné poklady lidských hodnot. Jeho předposlední román Temná strana lásky (2004) představuje úchvatné panorama Sýrie na pozadí životních osudů tří generací dvou znesvářených křesťanských rodů a nesčetného množství dalších postav a postaviček z křesťanské vesnice, ze sousedství starobylé čtvrti a celého Damašku, ale i z prostředí klášterů, lágrů, psychiatrické léčebny či izraelsko-arabského pohraničí. Snaha jednotlivců zbavit se stínů svých rodičů i pout rozvětvených rodů, lidské strádání či chvíle štěstí a síla přátelství a lásky, ale hlavně marné hledání východiska a naděje v politické grotesce střídajících se generálských pučů, partajničení impotentní komunistické strany či náboženského fanatismu, pro něž nemá svoboda, důstojnost ani život pražádnou cenu - to všechno tvoří strhující četbu, která dá mnohému porozumět.