Další pokračování knižní podoby oblíbené "banánové" televizní talkshow!
Jak přežít zdravý životní styl, horší já, nedostatek romantiky, obavy a strach, dobré úmysly, konflikty, lži, nečekaná dramata, nedostatek času, potupu, přepracovanost, zlozvyky, vzpomínky...
Ukázky:
Jak přežít zdravý životní styl
JEZTE A PIJTE, CO HRDLO RÁČÍ,
ŽIVOT JE KRÁTKEJ, TAK VO CO KRÁČÍ!
Člověk většinou pochopí, že pro sebe musí něco udělat,
* když ho tíží kila,
* když ho tíží žal
* a když se dítě při pohledu na jeho maturitní foto zeptá: „A to je kdo?!“
VÍC NEŽ SVŮDNÁ KRASAVICE,
NASYTÍ TĚ JITRNICE!
Kila a žal mne tížily ještě před maturitou, odjela jsem proto na kurz, abych byla krásnější. Pět hodin denně jsem cvičila, abych pak nedostala téměř nic k jídlu, a kurz vedl docent – dietolog, jehož nejoblíbenější píseň byla od Voskovce a Wericha a pořád si notoval: „…půl párku… půl párku…“
To mi připomíná, že když jsem byla za kamarádkou ve Filadelfii v USA, tak kamarádka mne vodila do vegetariánské restaurace, která měla obrovskou vývěsku: „Jezte u nás – žijte zdravě.“ A najednou si naproti otevřel stánek párkař a ozdobil ho obrovskou cedulí: „Jezte u mě, zemřete šťastní!“
S tím docentem – dietologem, jsem pak, paradoxně, měla společný nejen ten „párek“, ale i syna. Seznámila jsem se s ním na nějakém večírku a on jednou za mnou přijel na chalupu a já mu nabídla toasty. Úplně obyčejné. Veka, sýr, máslo, šunka. Syn doslova omdléval rozkoší nad takovou lahůdkou. Nemohl vůbec přijít na to, co je tam tak strašně dobrého. A pak nám to došlo: On totiž do svých dvaceti let vůbec nevěděl, že existuje normální máslo. Z toho jsem vyvodila svou radu. Je v přímém rozporu se současným zdravým způsobem života, ale odpovídá jídelníčku našich babiček, které se většinou dožily vyššího věku než my teď. Máslo kraví jez pro zdraví!
DUŠENÝ HLEMÝŽĎ A NADÍVANÝ RAK
ZAŽENOU KAŽDÝ MRAK!
(Inspirováno Magdalenou Dobromilou Rettigovou)
Má dcera je momentálně dost volnomyšlenkářská vegetariánka. Volnomyšlenkářská proto, že vždycky když někde vznese požadavek na stravu, tak říká:
„Já vůbec nejím maso. Jen kuře, lososa a husu!“
Kdysi jsme ale doma prožívali těžké chvíle. Má dcera nejedla nejenom maso. Má dcera byla zarputilá veganka. A pamatuji si dobře, jak jsem jednou udělala úchvatnou smaženici a měli jsme návštěvu, na které mi velmi záleželo a měli jsme taky houby. Má dcera náhle zprudka odstrčila talíř a zařvala:
„V tom je vejce! Fuj! Nechápu, jak můžete jíst ty mrtvé zárodky!“
Hosté i my jsme to pak spolkli velice těžce…
Nesmírně mne ale pobavilo, když syn (asi v 5. třídě na ZDŠ to bylo) přinesl v žákajdě: „Část odpoledne stráví děti hledáním slimáků v lese. Ten den nebudou potřebovat svačinu.“
