Viděl jsem všechny díly seriálu American Chopper. Viděl jsem, jak se ten pořad mění, roste a experimentuje. Viděl jsem, jak se staví motorky pro zábavní park, výrobce helikoptér, výrobce kamionů, výrobce aut, výrobce zmrzliny, dodavatele těžké techniky, výrobce zvukové aparatury, bowlingové firmy, Billa Murraye, Billa Joela, jakéhosi kouzelníka, o kterém nikdo neslyšel, lidi, kteří poslali žádost o motorku, fotbalové týmy New York Giants, New York Jets, hasiče, veterány zraněné v Iráku, profesionálního golfistu, Russella Growea, Jay Lena, obchod s campingovým vybavením, jakéhosi frajera z Minnesoty, který staví tematické restaurace, grázly z posilovny, basketbalisty z klubu Yankees, Michiganskou Univerzitu, vdovu. Vidíte, kam to spěje. Brzy budeme mít všichni choppera na zakázku od firmy Orange County Chopper. Na třech z těchto motorek jsem se projel – jednou se Sylvestrem Stallonem, Brucem Willisem a s Teutuly centrem Manhattanu v dešti. Viděl jsem, jak se ta dílna mění ze skladiště na exkluzivní světové ústředí o rozloze 30 000 čtverečních metrů. Viděl jsem zaměstnance přicházet a odcházet. Kde je dneska ten první lakýrník? Je Nub pořád ještě někde poblíž? Naštvalo mě, když odešel Vinnie; ani nevím, jak to tenkrát bylo. Cody zmizel beze slova a beze stop. To mi nevadilo. Zmocnily se mě obavy, když během dojednávání podmínek smlouvy Mikey řekl, že se „pro tenhle business nehodí“. Pro co se hodí? Vím o sestře, která je snad zdravotní sestrou. Vím o bratrovi, který má ocelářskou firmu. Vím, že senior má novou manželku a dva velké psy. Zlobí (pes, ne manželka). Má taky sbírku miniaturních zemědělských zvířat. Není to děsivé? Bál jsem se, že se ten mizerně cvičený pes může zbláznit a sežrat ta mrňavá zvířátka. Taky mi dělá starost seniorův zelený zákal. Mám rád juniora. Mám rád Ricka. Mám rád toho plešatého chlapa se zvučným hlasem. Mám rád Leeho, toho nového chlápka. Mám rád Jima Quinna (snad), i když čekám, až mu dojdou nervy a vybuchne. Dokonce jsem skoro nepatrně začal mít rád Jasona. Ovšem věřte mi, že by mi to nezlomilo srdce, kdyby šel prodávat suvenýry k seniorově přitroublému svalnatému kámošovi z posilovny. Sledoval jsem, jak cestovali do Evropy, Jižní Ameriky, Jižní Afriky a Austrálie. Nemám rád producenta Craiga Pilligana. Řekl bych, že ten chlap je nafintěný panák. Ale jsem rád, že jsem díky němu poznal tyhle lidi. Štve mě, když není nic nového. Zbožňuju ten nový tisícitunový lis. Líbí se mi Flow Jet. Nelíbí se mi ty jejich kanadské žerty. Je jen otázka času, kdy se to někomu vymstí. Čím to je? Rád se dívám, jak se staví motorky. Na to bych se mohl dívat celý den a celý týden. I kdyby stavěli stejnou motorku pořád dokola. Mně by to nevadilo. Nikdy nemám dost. Jsem jako pes, který hledí na dveře od ledničky. Moje ženská to jaksi nechápe. Vzdal jsem pokusy vysvětlit ji svou lásku k tomuto pořadu. Já zas nechápu, proč ji baví nakupovat peněženky. Dělají to ty motorky? Jo, do jisté míry. Ale za ty roky se přihodilo ještě něco. Závidím té rodině. Jsou spolu v dobrém i zlém. Mají rádi svou práci. Řvou a házejí věcmi a ubližují si, ale také zažívají rodinný svazek naplňující nejvyšší úroveň svého účelu. Milovat a pomáhat. Nemnoho rodin vyrůstá takto pospolu. Proto se dívám. Chci být v této rodině. Já a můj syn. Chci, abychom byli Teutulové a stavěli motorky. Tak, a teď to víte. Jsem vyšinutý. –Dave Letterman
