Publikace se orientuje na význam etiky v právním myšlení. Autor obhajuje morální pluralismus, který reflektuje fenomén tzv. rozumné morální neshody, tedy neústupné názorové neshody v morálních záležitostech mezi rozumnými a dobře informovanými osobami. Jestliže existuje pluralita rozumných koncepcí morálky, která z nich je právně relevantní? Má právník morálně myslet v pojmech kantovské etiky, utilitaristické etiky, etiky ctnosti či nějaké jiné etiky? V knize je podrobně analyzován historický vývoj právního myšlení od školy právní exegeze, historické školy právní přes zájmovou jurisprudenci, školu volného práva, nacistickou teorii přirozeného práva, hodnotovou jurisprudenci, americký právní realismus až k demokratickému pozitivismu. Autor se také věnuje etickým otázkám v konkrétních právních odvětvích, zejména v teorii smluvního a trestního práva.
Argumentuje, že právníci by se měli vyhýbat dvěma extrémům, totiž hodnotově slepému formalismu na jedné straně, ale na druhé straně i moralismu, který má protiliberální ambici vnucovat občanům silou veřejné moci nějakou partikulární morálku. Účelem práva v liberální demokracii není sjednocovat způsob života ve společnosti podle jedné koncepce dobra, ale naopak umožnit, aby spolu mohly v míru a prosperitě koexistovat rozmanité koncepce toho, co je správný život.
