V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci.
Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha.
Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska - navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.
