Přijdu za poledne. Miloš

Miloš Štědroň je fenomén. To vědí v Brně všichni, kdo se s ním někdy setkali, pracovali s ním, učili se od něho, poslouchali jeho hudbu nebo s ním jen seděli u kávy nebo u něčeho ostřejšího nejlépe v kavárně U Kolbaby.

Miloš je gejzír, který vás v mžiku zahltí informacemi, nápady, vtipy a historkami. Jeho promluvy jsou zásadně asociativní: začne většinou u hudby, přes Divadlo na provázku se dostane k hercům a herečkám, od nich k zemím, kde s divadlem hrál, ale také studoval a tak dál a tak dál.
Uchváceně posloucháte, smějete se, divíte, dávno jste zapomněli, proč jste se vlastně s panem profesorem sešli, ale on už platí, utíká, mizí v dáli. Zachytit cíp jeho kabátu je stejně těžké, jako zachytit jeho mnohotvárnou osobnost. Tato kniha, vydaná k jeho 70. narozeninám, se o to pro jistotu ani nepokouší. Byl by to úkol nadlidský. První část knihy tvoří vzpomínky Miloše Štědroně na dětství a rodinné zázemí, které ho ovlivnilo, na studentská léta na brněnské univerzitě a především na jeho setkání s významnými hudebními osobnostmi - skladateli, muzikanty, ale také divadelními režiséry, herci a výtvarníky. Mnohá z těchto jmen se objevují i v druhé části knihy, která nabízí texty jeho přátel, spolupracovníků, muzikantů, skladatelů. Najdeme zde taková jména, jako je Milan Kundera, Milan Uhde, Iva Bittová, Dáša Bláhová … a další. Knihu provázejí fotografie a dokumenty dávno zapomenuté, ba mnohdy již považované za ztracené.