Monografie Naděždy Plíškové, výtvarnice a básnířky, členky Křižovnické školy, tvůrčí i životní partnerky sochaře a grafika Karla Nepraše. Ale především svébytné, sarkasmem oplývající a vždy své umělkyně.. Monografie je podstatným a výjimečně citlivým příspěvkem k reflexi českého poválečného umění. Naděžda Plíšková zde konečně vystupuje ze stínu známějších jmen, která ji po většinu života rámovala. Díky erudovanému kurátorskému vedení Jany Farské Hájkové vznikl plastický a hluboce lidský portrét ženy, jejíž tvorba oscilovala mezi humorem, melancholií a bezohlednou přesností. Kniha citlivě vytváří ucelenou mozaiku: výběr klíčových děl, citace z osobních textů a básní, dobové fotografie a přehled výstav, to vše doplněné kurátorským komentářem, který dává prostoru Plíškové hlasu, aniž by ho překrýval výkladem. Už jen text přímo Jany Farské Hájkové vtahuje do prožívání veškeré hořkosti Plíškové života s lehkostí a autenticitou, jako byste Plíškovou sami znali osobně a to ne jen zběžně z vernisáží. Knihu završuje rozhovor s dcerou Karolínou Neprašovou Kračkovou. Publikace je i zásadním příspěvkem k dějinám ženského umění ve střední Evropě. Ukazuje, jak lze tiše a soukromě tvořit něco, co přetrvá hluk i zapomnění. A jak lze i v bolesti najít odstup - a někdy i smích. Nemapuje ale jen životní osud, ale uceleně nechává nahlédnout do díla autorky, jejíž rezonance na sebe opětovně nebude dlouho čekat. Nakladatelská anotace. Vydáno u příležitosti výstavy Jízlivá něha Naděždy Plíškové konané v Galerii Lázně Liberec ve dnech 21.6.-14.9.2025
