Editoři tohoto svazku vybrali z díla Vladimíra Boublíka ty myšlenky, o nichž se domnívají, že jsou v nejlepším slova smyslu originální, přesažné, trvalé a že mohou oslovit čtenáře 21. století. Možná vás zaujmou vybrané myšlenky z autorovy bohaté korespondence, a tedy i jeho osobní vývoj od studenta českobudějovického Jirsíkova gymnázia po katolického kněze a jednoho z nejvýznamnějších teologů své generace. Možná vás překvapí výbor z intimních dopisů Monice, možná některé myšlenky, které začaly v teologickém a církevním prostředí zaznívat až v době pontifikátu papeže Františka. Jistě si všimnete civilního jazyka, který Vladimír Boublík používal k vyjádření Božích tajemství a teologických idejí. Možná vám budou některé jeho úvahy připadat až příliš odvážné, a to tím spíš, že je napsal děkan Teologické fakulty papežské univerzity, který měl přímý přístup k papeži Pavlu VI., v němž ctil vzdělance a člověka, který mu v mnohém rozumí. Vladimír Boublík (16. listopadu 1928, Mokrosuky - 25. září 1974, Klatovy). Po absolvování Jirsíkova státního gymnázia v Českých Budějovicích vstoupil tamtéž do kněžského semináře. Po roce studia byl v létě r. 1948 zatčen a odsouzen v procesu s odbojovou skupinou Erkvije ke dvěma letům těžkého žaláře a k nuceným pracím. Po propuštění pracoval v plzeňské Škodovce. Na podzim r. 1951 nastoupil k PTP, kde se pokusil o dva útěky za hranice. Ten druhý se mu na přelomu února a března roku 1952 podařil. Po strastiplné zimní cestě Československem a Německem došel do Berlína a odtud pokračoval do Říma. Žil v kněžské koleji Nepomucenum a studoval na Lateránské univerzitě. Po vysvěcení na kněze (1955) strávil necelé dva roky jako kaplan v Jižních Tyrolích. Po návratu do Říma obhájil na Lateránu doktorát a začal působit na univerzitě nejprve jako asistent, později jako řádný profesor. Pracoval zde až do své smrti v r. 1974. Od 60. let se mu podařilo několikrát podívat do Československa a v Římě přivítat svoji matku. Postupem času se stal výraznou osobností italského teologického života. V roce 1972 byl zvolen děkanem Teologické fakulty Lateránu. V létě r. 1974 odjel z Říma na měsíční návštěvu své maminky, při níž zemřel v klatovské nemocnici na rakovinu a celkové vyčerpání. Pohřben je na malém venkovském hřbitově ve Zbynicích.
