Moravský kras je známý hlavně svými jeskyněmi, z nichž mnohé jsou díky zpřístupnění oblíbeným cílem výletů. Každý slyšel o světoznámé propasti Macocha a pověsti, která se k ní váže. Ne každý ovšem zná dějiny objevů těchto míst. Můžeme parafrázovat slova známého básníka: jsou možná jeskyně rozsáhlejší a propasti hlubší, avšak k žádným z nich se neváže tolik starých a vzájemně si protiřečících historických zpráv. Skutečně, jen stěží bychom našli krajinu, kterou tolik prolínají různé legendy. Nejen ty staré, ale i z posledních staletí. Vyznat se v nich vyžaduje rozsáhlou znalost původních pramenů i různých nezapsaných podání.
Území Moravského krasu náleželo různým organizacím a střetávaly se tu badatelské skupiny příliš vyhraněných zájmů a různých národností. Za takové situace vznikal novodobý (jeskyňářsko-objevitelský) folklór, který odsunul do pozadí ten tradiční, týkající se středověkých hradů, loupeživých rytířů, hladomoren a zaniklých dědin. I jimi se ovšem kniha zabývá, stejně jako současnými atrakcemi a turistickými cíli. Málokdo ví, že tu měl začátkem 19. století vzniknout podobný park jako v prostoru mezi Lednicí a Valticemi, nebo že se v kryptě pod křtinským poutním kostelem našly podobně pomalované lebky, jaké jsou k vidění v jedné kapličce v rakouské Solné komoře. Anebo že se tu v minulém století odehrál jeden z nejhroznějších mordů na našem území.
Moravský kras, do počátku 20. století nazývaný Moravské Švýcarsko, zkrátka nemá jen jeskyně, byť nelze popřít, že je známý a navštěvovaný převážně kvůli nim. I proto je o něj dodnes takový zájem. Tak neváhejte a vstupte, Moravský kras vás očekává.
