Umělecká próza Jaroslava Durycha (1886 - 1962) je plná různých symbolických prvků, neobvyklých událostí a strmých dějových zvratů, magicky ztvárněného časoprostoru a postav zasazených do vyhrocených situací. Pro svou výraznou symboličnost, nejednoznačnost a zesílenou imaginativnost přímo vyzývá k interpretaci. Zvláštním způsobem to platí o ztvárnění vztahu muže a ženy.
Ten je často utvářen prostřednictvím bizarních událostí, jako je např. nalezení vlastního protějšku skrze prostituci či svatba na smrtelném loži ženicha nebo uprostřed zneuctěného chrámu; vztah je zároveň plný zjevných symbolických prvků, ke kterým patří např. zraněné srdce ženicha omývající krví hruď nevěsty na svatebním loži, vzájemná výměna tváří na základě milostného spojení nebo zjevování jediné dívky v sedmi různých podobách.
Také vlastní konec příběhu, ve kterém se odehrává sblížení muže a ženy, bývá často otevřený a konfrontuje čtenáře s otázkou po konečném významu sjednocení obou milenců. Všechny zmíněné prvky přímo útočí na vnímatelovu mysl a nutí jej hledat význam, který překračuje jevovou rovinu zobrazené skutečnosti. K podrobnější interpretaci vztahu hlavních mužských a ženských postav podněcuje také skutečnost, že zmíněný vztah je v různých textech rozvíjen podle stále se opakujícího schématu putování bohatstvím obtíženého muže, který opouští svůj starý způsob života, aby mohl přilnout k chudé dívce a sdílet s ní svůj osud.
Zmíněná symboličnost i konceptuální soudržnost jednotlivých ztvárnění vztahu muže a ženy nabízí otázku po tom, jak tento vztah odkazuje k problematice lidského bytí a jeho nadpřirozeného určení. V souladu s uvedenou otázkou se v předkládané práci pokoušíme poodhalit teologicko-antropologický smysl vztahu muže a ženy v umělecké próze Jaroslava Durycha.
