Příběh Romů v komunistickém Československu byl dlouho rámován diskriminační politikou asimilace, a tedy fatálními zásahy do romských rodinných vazeb a jejich širších socio-kulturních systémů. Takové vyprávění ovšem paradoxně nedokázalo uspokojivě integrovat perspektivu samotných Romů, kteří stejné období mnohdy spojovali s bezprecedentní zkušeností společenského začlenění a materiálního zajištění. Jan Ort se ve své knize zabývá státní politikou, která v polovině šedesátých let cílila na definitivní odstranění „c*kánské zaostalosti“ skrze rozmístění tisíců romských rodin v neromské společnosti a stala se tak symbolem sociálně-inženýrských zásahů komunistického režimu do života československých Romů. Oproti převažujícímu zaměření na perspektivu státních úřadů autor usiluje o zmapování praxe této politiky v konkrétních místech, a to s důrazem na zkušenosti a aktérství samotných Romů, především těch, kteří měli své domovy na východním Slovensku. V empirické bohatosti mikrohistorického přístupu tak kniha rozkrývá různorodé příběhy obyčejných Romů, kteří byli schopni inkorporovat různé aspekty státní politiky do vlastních životních strategií, aniž by se nutně vzdali svébytné kulturní identity.